Kde se nedá hrát…
Marek Řezanka
Z kapacit jsou teď přes noc podivíni:
Stačí, že chtějí vlastním tempem plout.
Nejvíce ty pak hejno rybek viní,
kterým se příčí jasně daný proud.
Argument můžeš na důkazech stavět.
Půjdeš–li proti, ukřičí tě dav.
Co na tom, co máš vědomostí v hlavě?
Hlupákem zvou tě, který není zdráv.
Tomu, co včera jsi byl autoritou,
budeš jen pro smích – jako nikdo dřív.
Jako bys měl mít nemoc doteď skrytou.
Každý jen řekne: Škoda, jaký div.
Doktorem že jsi? Řvou na tebe: Blázne.
Chceš dostat slovo – vysvětluješ rád.
Než stačíš mrknout, cenzor ti vzkaz smázne:
Kde máš mat předem – tam se nedá hrát…
Namluveno: .
V našem „demokratizačním procesu“ jsme došli tak daleko, že ti, kdo veřejně nesdílejí oficiálně schválená stanoviska, jsou zesměšňováni, dehonestováni a izolováni.
Například europoslanec a exministr zdravotnictví je českým mainstreamem líčen v lepším případě jako „podivín“, v horším jako „vlastizrádce“.
Čím si tyto nálepky vysloužil? Tím, že si dovolil zapochybovat o tom, kdo vraždil v Kramatorsku, neboť rakety Točka–U podle něho nepatří k vybavení ruské armády. Západní propaganda tvrdí, že tyto rakety ruská armáda používá, ruská propaganda tvrdí, že je nepoužívá.
Nezávislý zdroj by tedy měl tento spor prošetřit. Zajistit zbytky rakety, ověřit její evidenční číslo, atd. Nic z toho se nestalo.
Web Neovlivní.cz mezitím stačil sepsat následující pamflet: „Europoslanec za SPD Ivan David kdysi býval členem vládního kabinetu Miloše Zemana, který mu svěřil ministerstvo zdravotnictví. Tehdy ještě za sociální demokracii, kde podivínský politik patřil k Zemanovu křídlu.
Dnes sedí v Evropském parlamentu za partaj Tomia Okamury a šíří ruskou propagandu o invazi na Krym.“
Pozadu nemohlo zůstat Forum 24, konkrétně Jenny Nowak píše: „V únoru vydalo Nejvyšší státní zastupitelství České republiky varování, upozornění na fakt, že veřejná podpora ruské agrese vůči Ukrajině, stejně jako její popírání, zlehčování či omlouvání, a to i na sociálních sítích, může být za současných okolností posuzováno jako trestný čin. Zbaven imunity a vydán k trestnímu stíhání může být i poslanec Evropského parlamentu. Právě tak, jako byl už v minulosti kvůli prohlášení, že plynové komory byly pouhým detailem v dějinách 2. světové války, vydán a později odsouzen za zločin proti lidskosti např. vůdce ultrapravicové francouzské strany europoslanec Jean–Marie Le Pen.“
Toto je již přímá výhružka, že cokoli, co se nehodí do „obrazu nepřítele“, může být trestné, takže i pravdivá fakta. Za vyloženě odporné pokládám srovnání oprávněných pochybností o dosud neprošetřených událostech s popíráním holocaustu, který je pečlivě zdokumentován a podpořen důkazy.
Není to zdaleka jen politik David, kdo čelí procesům dehonestace a exkomunikace. Své si v posledních dnech měrou vrchovatou zažívá J. Nohavica.
Nebylo by to Forum 24 (Johana Hovorková), aby se do nebohého umělce nepustilo: „Oblíbený písničkář Jaromír Nohavica oznámil, že si ponechá medaili, kterou obdržel od ruského prezidenta Vladimira Putina. Učiní tak i přesto, že na Ukrajině umírají kvůli ruské agresi nevinní lidé včetně dětí. Je to gesto, které mnohé pohoršilo, na druhé straně ale prostě jen tak nějak celkově dokresluje životní dráhu národem obdivovaného, ale zároveň dnes i zatracovaného básníka.“
Štvavý tón této krátké pasáže je mimořádně silný. „Nechceš vrátit medaili za kulturní přínos – jsi vrah dětí.“ Takto by šel ve zkratce shrnout obsah statě paní Hovorkové.
Speciální pozornost si zaslouží omluva Českého rozhlasu, že v nestřežené chvíli nechal mluvit člověka, kterého měl cenzurovat:
„Dnešní účast pana Kollera v pořadu Hlavní zprávy – rozhovory, komentáře, který prezentoval názory na ukrajinskou válku nepodložené fakty, byla důsledek nedostatečné přípravy. V kontextu mnohadenního vysílání o válce jde naštěstí o ojedinělý moment. Posluchačům se omlouváme.“
Tento text nám sděluje dvě věci: 1) Informace nepodložené fakty vadí pouze tehdy, když vyznívají ve prospěch Ruska (Za to, že mainstream udělal z obránců Hadího ostrova mučedníky, se nikdo neomlouvá). 2) Mainstream vynakládá „pečlivou přípravu“ tomu, aby nepozval do vysílání někoho s „nesprávnými názory“. To by pro každého demokraticky smýšlejícího člověka mělo být alarmující.
Zastupitel Jilemnice na Semilsku, Bronislav Kalvoda (SPD), má malér: „Publikoval fotografie s občerstvením, kdy na chlebíčcích bylo vyskládáno ze sýra velké Z. Když se podíváte na Facebook pana Kalvody, tak asi pochopíte, že to nebylo náhoda, ať se to vysvětluje jakkoli, a nám to přišlo trochu neslučitelné s tou dobou, která teď je. A na základě toho jsme se rozhodli udělat, co máme v kompetenci“, prohlásil dnes starosta města David Hlaváč (ODS).
Pana Hlaváče si umím představit v roli žalobce, který panu Slánskému vyčítá, že dal panu Švermovi záměrně malé boty. Nezbývá nám, než se ptát, co je to za dobu, když je s ní neslučitelná určitá výzdoba chlebíčků? Opravdu jsme v listopadu 1989 toto chtěli?
Mimochodem, pan Kalvoda může s bohorovným klidem tvrdit, že na chlebíčky ze sýra umístil výzdobu v podobě dvojek, když máme ten rok 2022, ale holt není tak zručným dekoratérem, takže jeho dvojky mohou připomínat i jiný symbol.
Bývalý zbrojní inspektor OSN v Iráku Scott Ritter, jenž před americkou invazí do Iráku v roce 2003 uvedl, že Irák neměl žádné zbraně hromadného ničení (což se ukázalo jako pravdivé tvrzení), zpochybnil oficiální verzi o masakru v Buči.
V tomto rozhovoru (Viz ) Scott Ritter zmiňuje dvě důležité věci: 1) Je třeba hledat důkazy (provést forenzní analýzu mrtvých těl v Buči) a 2) Celá řada západních médií je nekriticky proukrajinských. Ve válce nelze důvěřovat žádné propagandě, je třeba hledat fakta a skládat je dohromady. Pokud tvoříme závěry bez prověřování předkládaných indicií, nemůžeme se dobrat pravdy.
K událostem v Buči mj. řekl: „…Měli určitý druh výměnného obchodu: suché příděly vyměnili za jídlo. Obyvatelé Buči jim dávali vejce, mléko, sýr, Rusové zase suché dávky, mouku, sůl, cukr, maso. Potom Rusové odešli. Každý, kdo byl zapojen do takové interakce s Rusy, byl nyní považován za kolaboranta…
„…Měli určitý druh výměnného obchodu: suché příděly vyměnili za jídlo. Obyvatelé Buči jim dávali vejce, mléko, sýr, Rusové zase suché dávky, mouku, sůl, cukr, maso. Potom Rusové odešli. Každý, kdo byl zapojen do takové interakce s Rusy, byl nyní považován za kolaboranta…„Víme to, protože ukrajinská národní policie zveřejnila oznámení, že 1. dubna míří do Buči, aby očistili a odstranili kolaboranty.“
Politolog A. Umland vystoupil v německé televizi Deustche Welle, kde prohlásil, že v Německu by byl prapor Azov považován za neonacistickou skupinu.
Problém je, že Západ právě tento prapor vyzbrojuje a podporuje – proti Rusku. Západní média se potom logicky nezabývají válečnými zločiny, jichž se Azov na civilním ukrajinském obyvatelstvu dopouští – čímž se opět vracím k rozhovoru se Scottem Ritterem.
Naše propaganda nám nedovoluje nazývat věci pravými jmény. Došli jsme tak daleko, že jsou veřejně publikovány články, které se snaží Azov hájit a líčit ho jako „drsné obránce“. Toto pokládám za neomluvitelné obhajování nacismu. Azov mj. používá germánskou runu „eihwaz“, která byla typická pro SS. Mainstream ale toto bagatelizuje a tvrdí, že to tak vlastně není – a že zde žádnou podobnost vidět nemáme. Tu máme vidět jen v písmenu „Z“ na chlebíčkách pana Kalvody (neplést s tím pánem s knírem, který neoprávněně užíval titul JUDr.).
Je smutné, že ti, kdo dodnes dokážou obhajovat lež o „iráckých zbraních hromadného ničení“, si hrají na arbitry pravdy dění na Ukrajině.
Pokud se jedná o válku a válečné zločiny, nechci se odkazovat na jakoukoli víru. Žádám konkrétní důkazy od nezávislých vyšetřovatelů. Pak teprve si mohu utvořit názor, který nebude zkreslený něčí propagandou. Kdo mi v tomto úsudku brání, brání mi v možnosti volby. Neboť bez znalostí faktů nikdo nemůže korektně a kvalifikovaně rozhodovat. O ničem.